Zdravím všechny!
Dneska jsem se rozhodla napsat článek o jídle. Proč? Protože ačkoliv jídlo miluji, v nedávné době jsem s ním měla trošku "menší" problém. V době ve které žijeme je naprosto normální si připadat tlustá a nevýrazná. Z každé strany se na nás hrnou obrázky perfektních modelek s dokonalými těly, takže zapomínáme, že vlastně nikdo včetně modelek není dokonalý.
Neberte mě špatně, nejsem ta která vám bude povídat, že vlastně nikdo není dokonalý, musíme být se sebou spokojení a jestliže nejsme, pak si musíme každý den opakovat stejnou mantru: ,,Jsi krásná." (i když i tato mantra pomáhá k doplnění dojmu:')).
Každopádně nic se nemá přehánět ne?
Já jsem se v srpnu minulého roku rozhodla vylepšit svoji fyzickou kondici a začala jsem cvičit. Pěkně jsem si stanovila každodenní dobu na cvičení, čas k jídlu a pomalu jsem i předělala jídelníček. A jak už to tak bývá, po srpnu následovalo září a s ním i "milovaná" škola. Se školou přišly starosti, povinnosti a času na cvičení pomalu, ale jistě ubývalo a už jsem to nestíhala což vedlo k rozhodnutí, že nedostatek cvičení přeci musím něčím kompenzovat, ne? CHYBA! Mé porce jídla se stejně jako čas na cvičení začaly zmenšovat.
Nebyla jsem anorektička, to v žádném případě, ale nepopírám, že jsem neměla problém. Toto zmenšování jídla vedlo k tomu, že jsem začala jídlo nesnášet a zároveň milovat. Každé sousto pro mě bylo utrpení a zároveň výbuch vášně. Bála jsem se jíst, počítala jsem každý kJ, který jsem do sebe dostala, neustále hledala triky, jak oddálit jídlo a každé ráno jsem se probouzela s tím jak moc se těším na snídani.
Při svých 169 cm jsem vážila asi 47kg. Vím, není to přímo anorexie, kterou známe z časopisů, ale problém jsem měla. V této době se začaly objevovat i zdravotní problémy:/ bohužel ... Z jídla jsem měla hrůzu, nedokázala jsem si pomoct a když jsem si náhodou dala něco (nedejbože sladkého) vedlo to k tomu, že jsem se přejedla a pak jsem se nesnášela. Nevěděla jsem co mám s tímto dělat, protože mi bylo jasné, že takhle přeci nemůžu fungovat.
Ačkoliv se mi líbilo jak jsem štíhlá a že mám konečně moji vysněnou velikost, celé dny jsem byla unavená, ospalá a bez energie. Vypadala jsem jako chodící mrtvola, která na konci dne opravdu nebyla schopna pohybu.
Jednoho dne jsem si ale opravdu řekla : DOST! Naložila jsem si tu největší porci těstovin se sýrovou omáčkou a celou jsem ji snědla. Bylo to asi to nejlepší jídlo v mém životě a zatím také nejlepší rozhodnutí.
Dneska to bude přesně 3 měsíce, co jsem se začala dávat dohromady. Malé porce se zvětšily, znovu jsem našla čas na cvičení, protože chci vypadat dobře, ale rozhodně už nikdy nezvolím cestu bez jídla.
Tak to byl můj příběh ... a pointa?
Pokud trpíte podobným problémem, přejídáním/hladověním, nebojte se a svěřte se. Chce to silnou vůli, ale nic není nemožné. I já jsem v jídle vídala uklidnění a zároveň neskutečnou hrůzu. Jídlo není nepřítel, nepřítelem jste si vy sami jestliže si ho odpíráte a následně si ho vezmete příliš.
Jak se říká : Nejlepší je zlatá střední cesta.
U jídla to platí dvojnásob.
Žádné komentáře:
Okomentovat